Dislokované pracoviště Institutu Ludwiga Boltzmana pro výzkum následků válek se sídlem v Raabsu an der Thaya se od května 2010 věnuje práci na výzkumném projektu ke zpracování „Úlohy československých tajných služeb v Rakousku v době studené války“. Práce na tomto projektu probíhá společně s Ústavem pro studium totalitních režimů v Praze.

V Archivu bezpečnostních složek v Praze – Kanicích se doposud podařilo zajistit vetší část aktů týkajících se Rakouska. Týmu 10 rakouských a českých vědců se díky těmto materiálům nabídl pohled do této tmavé kapitoly rakousko-českého sousedství.

8. a 9. března 2012 uspořádali partneři projektu v Raabsu an der Thaya mezinárodní vědecké zasedání k této výbušné tématice. Byly zde diskutovány a porovnávány výsledky výzkumu, předložena fakta a zkoumány mýty týkající se problematiky zpravodajských služeb.

Během zahájení akce, která se konala pod záštitou ministra zahraničí České republiky Karla Schwarzenberga a ministra zahraničí Rakouské republiky Michaela Spindeleggera, byl v proslovech diplomatických zástupců Rakouska, Česka a Slovenska zdůrazněn význam tohoto zasedání a nutnost zodpovědného zacházení s archivními materiály.

O hudební doprovod se postaral citerista Wilhelm Neubauers, který nabídl ukázky z díla Antona Karase z filmu „Třetí muž“.

Druhý den byl plně věnován vědě. 

V úvodním referátu se Philipp Lesiak věnoval představení výzkumné práce.

Podle jeho názoru slibují tisíce stran archivních dokumentů více než ve skutečnosti obsahují. Intenzivní výzkum vynesl na denní světlo zajímavá fakta jako např. koncentrované zaměření československých tajných služeb na témata související s odsunem sudetských Němců a nebo způsoby zacházení s rakouskými občany na území Československa  bezprostředně po ukončení druhé světové války. Období „Pražského jara“ představuje jeden z vrcholů soustředění československých tajných služeb na Rakousko, kdy byla patrná snaha získat informanty z řad rakouských úředníků. Následkem byly početné skandály a zatčení informantů československých tajných služeb, ale i spolkové informační služby, jako např. (bývalý) státní policista Johann Ableitinger a Norbert Kurz nebo spolkový úředník Josef Adamek a Karl Erwin Liechtenecker. Po potlačení „Pražského jara“ se do vizíru československých špionů dostali rakouští novináři, kteří se poněkud lehkověrně setkávali s pracovníky československého velvyslanectví. Tito byli ale často příslušníky tajných služeb. Další rakouští novináři byli sledováni kvůli podpoře československé opozice a bojovníků za lidská práva. V 80. letech 20. století docházelo převážně k hospodářské špionáži. Zde jsou známy případy, kdy byly dále předány konstrukční plány v Rakousku vyvinutých strojů.

Prokop Tomek a Matěj Medvedcký zakončili tuto část konference příspěvky o únosech čskoslovenských občanů z Rakouska, které byly prováděny převážně v 50. letech minulého století. Jednalo se převážně o desítky Čechoslováků, kteří emigrovali po roce 1948 a byli během mimořádných akcí dovezeni zpět do Československa. Tyto únosy byly podporovány také sovětskými tajnými službami. V Československu musely tyto osoby podepsat prohlášení, že se vrátily dobrovolně a byly často odsouzeny k dlouholetým trestům odnětí svobody. Po roce 1955, po podepsání státní dohody, kdy Rakousko znovu nabylo státní suverenity, došlo k značnému snížení počtu únosů.

V druhé části zasedání se přednášející věnovali tématu „želené opony“. Kateřina Lozoviuková představila důmyslný systém plotů, pastí, strážních věží, hlídacích psů a poplašných zařízení na rakousko-československé hranici, která patřila k nejnebezpečnějšímu úseku celé „železné opony“.  Přesto se lidé pokoušeli tuto hranici překonat, ať se jednalo o uprchlíky, pašeráky a nebo agenty tajných služeb. Na hranici zahynulo vedle 600 příslušníků československých pohraničních služeb, kteří zemřeli převážně při nehodách, i přes 100 civilistů, kteří zahynuli při pokusu o překonání státní hranice.

Tématu hranice se věnoval i Libor Svoboda, který vylíčil případy uprchlíků, kteří byli před rokem 1955 zadrženi rakouskými celníky a předáni NKVD. Tento postup nepřekvapuje, Rakousko bylo v té době pod kontrolou sovětské okupační mocnosti. NKVD tyto osoby vyslechla a předala zpět do Českoslovenksa, kde byli tito lidé odsouzeni k dlouholetým trestům a v některých případech i popraveni.

Tato část byla zakončena filmem o zmizení dvou rakouských rybářů v roce 1956. Jejich osud mohl být objasněn teprve v roce 2009. Tito muži byli společně v noci rybařit na Dyji a překročili přitom neúmyslně hranici. Zde byli zadrženi československými pohraničníky a při pokusu o návrat zpět do Rakouska byli zastřeleni. Teprve po dlouholetých a obtížných šetřeních občanského sdružení „Paměť“ byly nalezeny složky v archivech v Praze a Kanicích. Po promítnutí filmu se konala velmi emocionální diskuze se zástupci sdružení a tvůrci filmu Miroslavem Kasáčkem, Luďkem Navarou a Milanem Vojtou.

Závěrečná část osvětlila šance ale i rizika práce s dokumenty tajných služeb. Ředitelka Archivu bezpečnostních složek v Kanicích Světlana Ptáčníková a archivář Archivu bezpečnostních složek Petr Dvořáček, hovořili o obsáhlých svazcích, které se nacházejí v jejich instituci. Jejich zpracování je obtížné jednak z pohledu technického, není možné se spolehnout na náhodné nálezy, ale je nutné systematické studium materiálů, ale i z pohledu obtížné interpretace obsažených informací. Samotná složka k „Residentuře“ (centrále zpravodajských služeb) ve Vídni, která byla představena Pavlem Žáčkem, názorně ukazuje obrovský objem těchto spisů a nabízela by mnohé možnosti studia pro české a rakouské vědce. Závěrem překvapil Dieter Bacher své české kolegy napínavými informacemi o československých tajných službách. Tyto informace pocházely z britských a amerických zdrojů. Z toho je patrná důležitost doplnění a porovnání obsáhlých materiálů z československých zdrojů s materály ze zahraničních zdrojů v Rakousku, USA, Velké Británii a nebo i Německu.

Akce byla večer završena přednáškou Siegfrieda Beera k pozadí filmu „Třetí muž“ a předvedením tohoto filmu. Ve vylíčení spionážního pozadí filmu se pan Beer pokusil dokázat, že tento film představuje paralelu k „největšímu špionovi“ 20. století Kimovi Philbymu.